Zobrazovací systémy

  • CRT
  • LCD

    • Monitor je základním výstupním zařízením osobního počítače. Monitory můžeme rozdělit do dvou základních kategorií. Klasické monitory s CRT obrazovkou a LCD displeje. V minulosti se LCD displeje používaly pouze u přenosných počítačů, zatímco u stolních počítačů se používalo téměř výhradně CRT obrazovek. V poslední době se však díky zdokonalování a zlevňování LCD technologie dostávají LCD panely do popředí i na poli stolních osobních počítačů.

    Vlastnosti monitorů:
    Bodová rozteč

    Velmi důležitou vlastností CRT obrazovek je vzdálenost mezi dvěma zobrazenými body neboli bodová rozteč (Dot Pitch). Jedná se o přímou nejkratší vzdálenost dvou bodů stejné základní barvy. Obecně platí, že čím je bodová rozteč nižší, tím lépe. Při nízké bodové rozteči totiž monitor dokáže ostře zobrazit i vyšší rozlišení. Na obrázcích je znázorněno měření bodové rozteče u invarových obrazovek a u obrazovek typu trinitron nebo štěrbinových obrazovek (např. CromaClear). Pro invarové obrazovky je špičkovou hodnotou 0,24 mm, pro trinitronové pak 0,22 mm.

    Rozlišení a frekvence

    Velmi důležitou vlastností monitoru je rozlišení, které je schopen zobrazit a zejména obnovovací frekvence, s jakou se obraz v daném rozlišení na monitoru obnovuje. Ta hraje podstatnou roli zejména u CRT monitorů, u kterých se může uživateli zdát, že při nižším nastavení obnovovací frekvence obraz „bliká“. LCD displeje díky větší setrvačnosti zobrazených pixelů tuto vlastnost částečně eliminují. Za minimální použitelnou obnovovací frekvenci se považuje 75 Hz, za ergonomickou pak 85 Hz. Rozlišení monitoru pak souvisí s jeho velikostí, resp. s úhlopříčkou obrazovky. U 15” monitorů je to alespoň 800x600 pixelů, u 17” alespoň 1024x768 a u 19” pak 1280x1024.

    Další vybavení

    Každý monitor je vybaven také ovládacími prvky, které slouží nejen pro zapínání a vypínání, ale také pro nastavení jasu, kontrastu a dalších vlastností obrazu jako je teplota barev, korekce různých obrazových deformací a možnost demagnetizace obrazu, pokud např. byl monitor delší dobu vystaven působení nějakého vnějšího magnetického pole. Ovládání pak bývá realizováno buď otočným ovládacím prvkem nebo několika tlačítky, které slouží pro pohyb v menu na obrazovce, takzvaném OSD. Kromě toho může být monitor vybaven také vestavěnými reproduktory či mikrofonem, popřípadě USB rozbočovačem. Klasické CRT monitory pak bývají ke grafickému výstupu počítače připojeny buď pomocí konektoru D-SUB 15, profesionální modely pak pomocí konektorů BNC pro každou barvu zvlášť. LCD displeje mohou být připojeny bud analogově pomocí konektoru D-SUB 15 či digitálně přes DVI výstup. Digitální připojení LCD panelů také odstraňuje některé neduhy analogových LCD panelů, jako například „mapy“ na šedých plochách. Samozřejmostí je také splnění norem jako MPR II (limity pro vyzařování magnetického pole) a TCO 95 či TCO 99 (snížené vyzařování a úsporný režim při nižších energetických nárocích).