BIOS, neboli Basic Input/Output System je základním stavebním článkem každého PC, mediální stanice, herní konzole a vlastně téměř každého zařízení, ve kterém potřebujeme zajistit propojení hardwaru a softwaru. Můžeme říct, že je to základní stavební kámen celého počítače, který je tvořen balíkem ovladačů základních komponent celého systému. Celý výkon počítače vesměs záleží na tom, jak mezi sebou tyto naprosto základní komponenty budou spolupracovat. BIOS předává informace systému o tom:
V počítači může být nejmodernější typ základní desky, nejrychlejší procesor nebo nejmodernější typ pamětí, avšak jestliže není správně nastavena komunikace mezi jednotlivými komponentami a není zajištěno propojení mezi hardwarem a softwarem, pak nejen, že nemůžete využít celý potencionál, který počítač nabízí, ale počítač také nemusí vůbec správně fungovat.
Jedna z částí BIOSu je zapsána ( vypálena ) do čipu paměti ROM ( Read Only Memory ), jenž nelze žádným způsobem přepisovat a lze z ní výhradně jen číst. Zde jsou nastálo uloženy všechny informace pro základní užívání všech komponent. Tyto informace jsou jako prvni automaticky k dispozici po startu počítače. Systém pak pomocí této ROM paměti dokáže detekovat druh procesoru zasazený v patici, paměti, kterými je osazen, nebo další vstupně výstupní zařízení.
Druhá z tří vrstev je tvořena čipem s názvem CMOS. Jedná se o paměť s malou kapacitou sloužící k uchování údajů o nastavení počítače a jeho hardwarové konfiguraci. Tato paměť je však na rozdíl od ROM paměti energeticky závislá, a proto je nutné ji napájet pomocí akumulátoru umístěného na základní desce, aby nedošlo ke ztrátě údajů v ní uložených. Jedná se o baterii typu Li-on o napětí 3V. Tato baterie je při běhu počítače neustále nabíjená a u nových základních desek není využívána ani po vypnutí počítače, protože v počítači je i při vypnutí jisté napětí, které dostačuje pro napájení CMOS paměti. Tato baterie jako každá baterie má pouze omezený počet nabíjecích cyklů a proto musíme dávat pozor na její kapacitu a v případě ztráty kapacity musíme baterii na základní desce vyměnit. V případě, že baterii nevyměníme data uložená na paměti CMOS budou smazána. O slabém nebo nedostačujícím napětí nás upozorňuje LED dioda signalizující práci pevných disků, která v tomto případě neustále svítí. Na obrázku je takováto baterie typu CR2032 vyfocena. Výrobcem je v tomto případě společnost Panasonic.
Poslední částí BIOSu, ze které se skládá, jsou ovladače, které BIOS zavádí v průběhu spouštění celého systému. Čipy s informacemi o komponentách jsou v tomto případě umístěny nejen na základní desce ale také každé další rozšiřující kartě, na pamětech ( v podobě SPD čipu ) a na procesoru. Této části BIOSu, která je umístěna na přídavných a rozšiřujících kartách se nazývá firmware. Firmware lze na většině karet pomocí speciálního softwaru aktualizovat. Zajišťuje se tím 100% kompatibilita. Nový firmware totiž ve většině případů odstraňuje drobné chyby, které nebyly dosud známy, popřípadě může nový firmware obsahovat nové, dodatečné funkce pro zlepšení výkonu. S tímto se setkáváme především u grafických karet, různých typů vypalovacích mechanik a v dnešní době také u mobilních telefonů, které prakticky také obsahují BIOS
V těchto třech hlavních vrstvách BIOSu je zaručena komunikace mezi aplikací a operačním systémem s různým druhem hardwaru. Při rozdílných konfiguracích hardware je tímto způsobem vždy zaručeno standardní rozhraní pro operační systémy.
BIOS pro usnadnění vytváří aplikační programové rozhraní. Většinou se setkáváme pouze se zkratkou API. Toto rozhraní tvoří různé příkazy nebo funkce, pomocí nichž aplikace může příkazy vykonávat, aniž by již musela s danám hardwarem komunikovat přímo. V praxi to znamená, že programy nemusí uvažovat nad tím, jak a kam mají uložit soubory pro archivaci dat, jak tisknout nebo odkud data mazat. Aplikace pouze předá příkaz aplikačnímu programovému rozhraní a toto pak již samo zajistí vše potřebné pro provedení tohoto příkazu za aplikaci. Dochází tímto k velkému zjednodušení komunikace mezi komponentami. Software komunikuje pouze s Operačním systémem a už ne přímo s hardwarem. V operačním systému pak ke zprostředkování komunikace slouží ovladače ( drivery ), které musí být daného výrobce a na daný typ hardwaru. V případě použití ovladačů, které nejsou originální, jsou pozměněny, nebo poškozeny nejsou zaručena správná funkčnost a stabilita systému. Použití neoriginálních ovladačů je nutné pouze v případě, kdy ovladače výrobce neobsahují funkce, které jako uživatele požadujeme. Konkrétně se s tímto setkáváme hlavně při přetaktování, kdy ovladačem výrobce hardware chrání, avšak pozměněnými ovladačemi je přetaktování prakticky hračkou. Samozřejmě, že při použití těchto ovladačů a přetaktování systému většinou přicházíme o záruku a vystavujeme se možnosti zničení systému, protože narušujeme stabilní chod hardwaru.
Jestliže se již vydáváme do jádra CMOS paměti a nastavujeme nejrůznější položky v programu SETUP, může se nám stát, že počítač nebude fungovat zcela správně, nebo že vůbec nenabootuje, ale co pak v takovém případě? Řešení je jednoduché. Musíme nastavení BIOSu dostat do takzvaného "defaultního" nastavení. Tak jako skoro všechno v počítači lze i toto provést několika způsoby od těch nejjednodušších až po komplikovanější.
Prvním a velice jednoduchým způsobem je v rozhraní programu SETUP najít položku pro obnovení továrního nastavení BIOSu a obnovit toto nastavení přímo v BIOSu. Tuto možnost však nemůžeme použít, jestliže nám počítač vůbec nenabootuje ( například z důvodu přetaktovaného počítače, nebo špatně nastavenými jinými systémově důležitými hodnotami ), protože se do SETUPu vůbec nedostaneme.
Jestliže tedy počítač vůbec nenabootuje, máme stále dvě možnosti. Jednou z nich je propojení dvou ze tří jumperů na základní desce. Tyto jumpery bývají poblíž napájecí baterie pro CMOS paměť, nebo poblíž samotného BIOS čipu. Propojka bude zapojena ve dvou pinech a přesunutí propojky do druhé kombinace pinů a zpět do pozice původní nastavíme hodnoty BIOSu zpět do továrního nastavení. V takovém případě si však dejte pozor. Propojka nesmí být za žádných okolností přesouvána, jestliže je počítač spuštěn a také musíte dát pozor na správnost jumperů. V manuálu vaší desky se dočtete přesné informace o umístění těchto pinů včetně popisu propojení.
Poslední variantou jak obnovit nastavení BIOSu je vyjmutí baterie napájecí CMOS. O této baterii jsem se již zmiňoval výše a vyjmutí by neměl být větší problém. Počítač musí však být odpojen z napájení a to nejen z bezpečnostních důvodů, ale také proto, že jestliže je počítač zapojen v síti, pak je CMOS paměť stále napájená a k vymazání nastavení by nedošlo.